Allyson Felixová

Soupeření s nejlepšími běžkyněmi světa mi dodává energii. Někdy však přijdou i zklamání, prohry a zranění. V takových chvílích si uvědomuji, že i přesto přese všechno, je tu někdo, kdo dává mému životu smysl...

Můj bratr dělal atletiku na střední škole a já jsem ho vždycky napodobovala a chtěla jsem být přesně jako on. Takže mě vlastně přivedl k atletice a já jsem si ji opravdu zamilovala a už v osmnácti jsem závodila mezi profesionálkami.

Soutěžení mě žene dopředu. Strašně ráda závodím s nejlepšími ženami na světě, přesně to jsem vždycky chtěla a neustále mě to motivuje. Soupeření mi dodává energii, a když se mohu postavit nejlepším běžkyním světa, je to prostě fantastický pocit.

Někdy mě lidé srovnávají s Marion Jonesovou a to je pro mě asi ta největší poklona, vážím si toho. Ale nechci se stát další Marion Jonesovou, chci být takovou, jakou mě chce mít Bůh. Snažím se být jiná a po závodě doufám, že lidé nějak poznají, jaká jsem a jak se chovám.

Mám skvělé vzpomínka na olympiádu v Aténách, nikdy na to nezapomenu. Vzpomínám si na zahajovací ceremoniál a kolik lidí tam bylo a všechny ty různé země... Finále běhu na 200m probíhalo podobně jako jiné závody. Start se mi tak úplně nepovedl, ztratila jsem tam trochu času, pak jsem hodně zrychlila, ale už to nestačilo na to, abych rozdíl dohnala. Hned po závodě jsem si nebyla jistá, jak vůbec dokážu přijmout stříbro. Když nastupuji do jakéhokoli závodu, jdu tam s tím, že chci vyhrát. Takže určitě tam bylo trochu zklamání, ale moje rodina mi pak rychle pomohla si uvědomit, že to byl opravdu úspěch. Když mi předávali medaili, byla jsem opravdu hrdá. Celý ten zážitek byl víc, než jsem si kdy dovedla představit. Bylo to prostě fantastické. Byla jsem moc vděčná Bohu za to, že to všechno vyšlo.

Zklamání, která zažívám, obvykle souvisejí se zraněními a moje víra v tom hraje klíčovou roli. Vím totiž, že se na to můžu podívat z širší perspektivy a uvědomit si, že Bůh má plán pro můj život a že i tohle patří jemu. Neumím si představit svůj život bez Ježíše. Neumím si představit, že bych se ráno probudila a jen tak proplouvala životem bez něho, protože on je můj život a já žiju pro něj. Ježíš zemřel na kříži i kvůli mým hříchům. Přijala jsem jeho odpuštění a dostala tak nový život, který dává opravdový smysl.

Přečtěte si také Jak poznat Boha osobně.

E-shop

DVD Finále: Cesta za snem

Kaká, Lúcio a další mluví o tom, že nej-větší vítězství není možné najít ve finá-lovém zápase, ani ve fotbale sa-motném, dokonce ani ve sportu ne.

Více »

Životní příběh

Juan Carlos Valerón

Když jste mladí, chcete dosáhnout všeho, čeho jen můžete. U mě to bylo hrát fotbal na nej-vyšší úrovni a reprezentovat Španělsko.

Více »