Lee Young Pyo

Lee Young-pyo se v titulcích novin neobjevuje často a není ani znám tím, že by dával velkolepé góly nebo říkal něco kontroverzního. Jeho nedávné oznámení, že se na konci sezóny chystá ukončit kariéru, však označuje konec jedné éry v asijském fotbale. Hrál na celém světě a možná největší odměnou mu je to, že si ho ve všech klubech, kde kdy hrál, stále velice považují.

A že to jsou opravdu dobré kluby! Která jiná asijská hvězda může tvrdit, že hrála – a hrála dobře – v anglické Premier League, v holandské Eredivisie a v Bundeslize? Jen málo hráčů z Východu má v životopisu evropské kluby jako Tottenham Hotspur, Borussia Dortmund a PSV Eindhoven. A Lee hrál za onen holandský tým v době, kdy v Evropě ještě představoval významnou sílu. Proslavil se tím, že kapitánovi vítězného týmu Brazílie z Mistrovství světa 2002 Cafuovi připravil pěkně horké chvilky při semifinále Ligy mistrů UEFA v roce 2005.

Lee začal hrát za tým Anyang Cheetahs v korejské lize a pomohl klubu z města ležícího kousek na jih od Soulu v roce 2000 k titulu i k místu ve finále asijského klubového mistrovství v roce 2002. Tato forma mu vynesla místo na soupisce Guuse Hiddinka pro Mistrovství světa 2002.

Lee si toto životní dobrodružství vybavuje dodnes. „Na mistrovství světa bylo každé utkání náročné a každé mi utkvělo v paměti. Utkání proti Itálii pro nás bylo fyzicky vyčerpávající. Dovolili jsme Itálii, aby nám dala gól, a porážka se zdála jistá. Pak jsme dali dva góly my a vyhráli!

Čtvrtfinále nemohlo být těsnější, rozhodly až penalty. „Vítězství ve čtvrtfinále proti Španělsku bylo úžasné a pro Koreu znamenalo obrovský úspěch, že se dostala až do semifinále. Okamžik, kdy jsme dávali poslední penaltu, byl úchvatný. Desítky miliónů lidí byly navzájem spojeny jako jeden. Po utkání všichni plakali štěstím a emocemi.

Lee nezačal jako jasná vycházející hvězda, ale na konci úžasné cesty do semifinále jí rozhodně byl. Jeho osobním velkým okamžikem byla zřejmě přihrávka, kterou do cíle nasměroval Ahn Jung-hwan v utkání proti Itálii ve slavném vítězství v osmifinále. Po mistrovství světa se nemusel rozhlížet po klubu ani zemi. Klubem se zakrátko stal jeden z těch holandských, protože si Hiddink vzal Leeho do PSV Eindhoven. Po obtížném období, v němž se snažil usadit se, začal v Nizozemsku zářit. Dvakrát vyhrál nizozemský titul a byl velice blízko tomu, aby se objevil ve finále Ligy mistrů UEFA proti Liverpoolu v roce 2005.

Tyto jeho výkony přesvědčily Martina Jola, aby zaplatil přes 2 miliony dolarů, aby ho dostal do klubu Tottenham Hotspur. Holanďan řekl, že na soupisku dostal nejlepšího levého obránce v Holandsku, a Lee svou kariéru v anglické Premier League rozhodně začal působivě a zůstal stálicí po celé tři sezóny.

V roce 2008 se vydal do Borussie Dortmund, kde nastoupil jako záskok za zraněnou brazilskou hvězdu Dedeho. Ani tady za celou sezónu Lee neudělal žádnou závažnější chybu. Pak učinil neobvyklý krok tím, že zamířil do Rijádu a klubu Al Hilal. Saudská Arábie není zrovna místo, kde by pro zahraniční hráče bylo snadné se usadit, ale Lee udělal na všechny dojem tím, jak byl schopen se přizpůsobit mimo hřiště, i tím, jak byl schopen hrát na něm. Lee připisuje velkou část svého úspěchu a schopnosti přizpůsobit se své víře v Boha. O své víře mluvil v jednom rozhovoru, který nedávno poskytl.

Křesťanem jsem se stal v roce 2001. Abych byl upřímný, předtím mi představa Boha přišla jako něco z pohádky. Myslel jsem si, že víra v Boha je jen pro nějaké divné lidi. Vyrůstal jsem v Koreji, a tak jsem byl silně ovlivněn buddhismem, a kdybych si tehdy měl vybrat nějaké náboženství, asi bych se stal buddhistou.

Pak mi několik přátel řeklo o Bohu. Přesto jsem si pořád nebyl jist, jestli opravdu věřím tomu, že Bůh existuje. Kdyby ano, měl jsem dojem, že by se mi měl nějak zjevit. Časem jsem začal mít opravdu zájem o to, abych našel odpověď na tuto otázku. A pak se mi Bůh jednoho dne opravdu ukázal přesně tak, jak jsem žádal. Žasl jsem! Potom jsem se toho o Bohu začal dozvídat víc a víc jsem ho poznával.

Od té doby se v mém životě všechno změnilo, zvláště způsob, jakým uvažuju. Bůh mi odpověděl na otázky, jako odkud jsem se tady vzal, kam jdu, co si počít s mými hříchy a ohledně všeho toho, co mě trápilo v době, kdy jsem studoval na střední škole. Jednou z věcí, kterých se spousta lidí bojí nejvíce, je smrt. O mně to rozhodně platilo. Teď ale vím, kam půjdu, až zemřu. Jsem osvobozen nejen ze strachu ze smrti, ale i od samotné smrti! Bůh takto dramaticky změnil celé mé myšlení – a celý můj život!"

Přečtěte si také Jak poznat Boha osobně.

E-shop

DVD Finále: Cesta za snem

Kaká, Lúcio a další mluví o tom, že nej-větší vítězství není možné najít ve finá-lovém zápase, ani ve fotbale sa-motném, dokonce ani ve sportu ne.

Více »

Životní příběh

Juan Carlos Valerón

Když jste mladí, chcete dosáhnout všeho, čeho jen můžete. U mě to bylo hrát fotbal na nej-vyšší úrovni a reprezentovat Španělsko.

Více »